Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu
Rozhovor
25. října 2024
Vít Voláček založil se svým otcem Janem společnost Conteg v roce 1998 a dnes se věnuje řízení celé skupiny. Jeho bratr Vojtěch, který se k rodinnému byznysu připojil později, je šéfem obchodu.
Firma Conteg Group vlastněná otcem a dvěma syny vyrábí v Pelhřimově zejména skříně pro datové servery. Dodávala je dokonce do centrály NATO v Bruselu. V průběhu let ale skočila i do jiných oborů – do restaurací dodává vitríny a vinotéky. Největší potenciál ale v současnosti vidí v samoobslužných boxech. Těch už nyní má přes tři stovky, provozuje je pod značkou OX Point. Skupina Conteg, která loni utržila 1,75 miliardy a její zisk EBITDA činil 144 milionů korun, má v plánu v této oblasti výrazně růst.
„Boxy už dnes umí a do budoucna budou umět podstatně víc věcí,“ říká v rozhovoru pro HN předseda představenstva Vít Voláček, který se svým otcem v roce 1998 firmu založil.
Vedle toho, že boxy se čím dál víc budou využívat i k dalším úkonům než jen vyzvednutí balíčku, bude podle Voláčka větší odpor proti tomu, „že vedle sebe budou stát na ulici tři různé krabice“. Bude tak větší tlak je dostat dovnitř budov. „My v tomto směru finalizujeme vývoj boxů do bytových domů, které mohou nahradit běžné poštovní schránky,“ říká.
Mimochodem, podobný vývoj předpovídal v před půl rokem v rozhovoru pro HN také šéf PPL.
Hospodářské výsledky dopadly podobně jako v roce 2022. Rok 2023 byl náročnější, protože se začalo překrývat víc věcí najednou. Odezněl covid, dodavatelské řetězce se přiblížily normálu, a tak skončilo období, kdy plno firem chtělo co nejvíc zboží a co nejdřív. Začátkem roku 2023 při zklidnění situace zjistily, že mají moc zásob. Někteří zákazníci měli věci na více než půl roku dopředu, někdy i přes rok. A tím pádem minimálně půl roku nepotřebovali žádné zboží, protože prvně museli vyčistit sklady.
Zároveň výraznou roli sehrály vyšší úrokové sazby. Řadu investic si firmy naplánovaly už před covidem nebo v době nízkých úroků. Teď už ale nemusí ekonomicky vycházet.
Takže vzniklý koktejl způsobil, že některé firmy se dostaly ze situace „tři roky se nestíhalo“ do stavu, kdy téměř nemají co dělat.
Jak u čeho. Ale dám příklad s naším dodavatelem ventilátorů do serverů. V té extrémní době byla dodací lhůta rok až dva, teď je to zase šest týdnů. Ale ta mánie mít co nejvíce naplněné sklady už skončila. Bohužel v té šílené době si každý dodavatel ještě přihodil vyšší cenu a výsledkem byla inflace, jakou jsme zažili.
Z datových center. Do nich dodáváme skříně, kabeláž, inteligentní napájení, chlazení. Dalším odvětvím jsou technologické a administrativní budovy. Stavby, kam můžeme dodávat IT rozvaděče a chlazení pro servery. Pak děláme elektrotechnické výrobky na zakázku pro velké nadnárodní firmy jako General Electric.
Pak děláme chlazené vitríny a vinotéky do gastroprovozů, to je však z pohledu objemu výroby malé. Ale zase to vidíte v polovině top restaurací v Praze.
Od čeho si však hodně slibujeme a na co se hodně soustředíme, jsou automatizované předávací boxy. Schválně neříkám výdejní, protože boxy už dnes umí a do budoucna budou umět podstatně víc věcí. V Česku teď máme vlastní síť více než 300 boxů, ale hlavně jsme výrobce a vlastník softwaru a know-how na jejich výrobu.
V Česku v oblasti datových center patří k těm důležitým třeba Cetin a T-Mobile. Většinu zákazníků máme v zahraničí, od Středního východu po západní Evropu. Ve Francii jsme dodávali například pro DHL. Pravděpodobně jako jediná česká firma jsme dodávali výrobky do centrály NATO v Bruselu, konkrétně IT rozvaděče. V Egyptě se staví nové hlavní vládní město, New Administrative Capital. Tam jsme dodávali okolo čtyř tisíc velkých rozvaděčů, to bylo asi 250 lodních kontejnerů, které odjížděly do Egypta.
Teď je jedním z našich cílů získat více zákazníků v řadách opravdu velkých globálních firem. Handicapem je, že sídlíme v Praze a firmy jako Google a podobně se rozhodují v USA, možná některé v Londýně, ale rozhodně ne tady.
Prognózy stále počítají se silným růstem datových center. A to přestože se zvyšuje hustota serverů. Ale množství dat roste rychleji. A čím víc je dat a čím víc se budou analyzovat a bude je potřeba ukládat, tím víc center bude potřeba. Jen si představte, kolik megabytů má jedna fotka v mobilu, respektive na cloudu. A kolik takových fotek každý má. A zároveň se dnes výrazně víc zálohuje, protože nechcete přijít o fotky z dovolené před pěti či deseti lety. A u firem je objem dat a tlak na jejich zálohování ještě na mnohem vyšší úrovni.
Určitě ne. Geopolitika a bezpečnost hrají čím dál silnější roli. A Evropa bude mít svá datacentra a staví se velmi intenzivně. Máme pobočku ve Finsku a vidíme, že tam je vhodné podnebí a datacenter na počet obyvatel je tak více než v jiných evropských zemích. Ale stejně tak vidíme, že jedním z největších center je Madrid. A to moc teplejších míst v Evropě nenajdete. Loni jsme otevřeli novou pobočku v Itálii a už tam máme nasmlouvané dodávky do datových center v milionech eur. Staví se téměř všude.
Praha v tabulce vhodnosti pro výstavbu vychází na nějakém 17. místě, to je dobré místo. Co je špatně, že tady není žádné opravdu velké datové centrum. Dodávali jsme do největšího státního datacentra, v Česku staví Cetin, T-Mobile nebo Seznam. Ale prostě to, co třeba vyrostlo nebo roste ve Frankfurtu, jsou proti tomu gigantické stavby.
To jsou dva zásadně rozdílné přístupy. Ekonomicky výhodněji vyjde výstavba toho velkého centra. Pak je tady zase ta druhá věc, kterou můžeme nazvat lokální samostatnost. A také na odborné úrovni o tom vedeme debaty řadu let. Ale historicky byla nějaká oblast vytyčená svou soběstačností, například vesnice či panství. Vesměs byla zemědělsky soběstačná, jinými slovy byla schopná se uživit. V dnešní době a taky v budoucnu ale budeme víc řešit i energetickou soběstačnost. A s ní i tu datovou. Čím dál víc věcí ve vesnici, městě, okrese či kraji bude řízeno skrze data a internet věcí. A podle mě je zbytečné, aby data o zaplněnosti popelnic nebo z kamerových systémů cestovala do serverů třeba stovky nebo i tisíce kilometrů daleko. Na takové věci by měly vznikat lokální centra. Na konferencích o tom mluvíme 15 let, ale že by se tento trend prosazoval, to říct nemůžu. Takže Česko nemá ani obří, ani malá centra.
Před dvěma lety jsme koupili španělského výrobce rozvaděčů Retex. Před rokem jsme otevřeli pobočku v italském Miláně. Hodně se soustředíme na jihozápadní Evropu, kde vidíme velký potenciál růstu. Pokud budou další akvizice, tak takové, že nám budou doplňovat naše výrobkové portfolio. Určitě nějaké nápady máme, ale klíčové je teď udělat co největší růst na jihozápadě. Zároveň v oblasti boxů spíše hledáme spoluinvestory na expanzi do zahraničí, protože je to nákladné a zároveň je potřeba být rychlý.
Rozhodnout musí rodina, takže primárně já s bratrem. A na první pohled to může znít zvláštně, ale vitríny, vinotéky, servery a výdejní boxy jsou si výrobně velmi podobné. K vinotékám jsme se dostali tak, že jsme potřebovali získat know-how k výrobě určité technologie chlazení, které pak využíváme u serverů. A výdejních boxů, u nichž je část chlazená, v budoucnu také bude přibývat. Přitom jsme nemuseli naše výrobní závody úplně překopávat nebo stavět nové, abychom začali boxy vyrábět.
Velké, protože v tom oboru vidíme velké příležitosti. Teď jsme třetí největší provozovatel v Česku. Vyvinuli jsme vlastní software. Naše strategie je mít síť zcela otevřenou všem možným zákazníkům, ne jen jednomu e-shopu nebo dopravci.
Není to jen o doručování balíků z e-shopů, vidíme velký potenciál třeba pro menší obce. Boxy neumožňují jen vyzvednout, ale i podat zásilky, v tomto ohledu je pro nás důležitá spolupráce s Českou poštou. Na monitoru boxu může být i úřední deska, starosta v něm může občanům nechat dokumenty místo toho, aby si je museli vyzvednout v úředních hodinách. Ty bývají hlavně v menších obcích hodně omezené, už tím, že starosta je obvykle takzvaně neuvolněný (funkci nevykonává na „plný úvazek“ – pozn. red.). Zároveň boxy mohou sloužit pro obecní knihovny. A taky na výdej nákupu potravin. U nádraží slouží jako úschovny zavazadel, v budoucnu v něm budeme moct dát do úschovy třeba nějaký dokument, který si nějaký váš známý vyzvedne o den nebo dva později. Pokud chceme na vesnici udržet mladé lidi, tak musíme část pohodlnosti městského života na ten venkov přenést. Bylo to tak s mobilním signálem, internetem a bude to i se samoobslužnými boxy. Když si něco objednám, tak to sem dostanu. Když chci něco odeslat, tak to odsud odešlu. A já jsem přesvědčen, že to lidi budou využívat. Takový box si od nás pořídila i obec s 80 obyvateli a ti lidé to používají.
Bude se víc řešit vzhled. Bude větší odpor proti tomu, že vedle sebe budou stát na ulici tři různé krabice. Mně se to taky nelíbí, je to vizuální smog. Takže očekávám, že bude větší tlak na to, ať boxy vypadají líp a zároveň ať ho nemá každý přepravce úplně odlišný. My v tomto směru finalizujeme vývoj boxů do bytových domů, které mohou nahradit běžné poštovní schránky.
Konkrétní částku uvádět nechci. Ale když si vezmete, že průměrné SVJ v Česku má 25 bytů, tak to vychází v řádu tisícovek na jeden byt. A když to vydělím deseti nebo více lety, tedy životností takového boxu, tak to není moc peněz. Plán je, aby do něj přicházela pošta, balíčky, ale zároveň přes něj šlo posílat, včetně tisku štítků. Nebude mít každý byt svou schránku, budou sdílené. Toto vše zvýší komfort bydlení a posune ho do standardu 21. století. Tyto schránky, kde je i lednička, máme i pro rodinné domy. Protože objednávka potravin na e-shopu je fajn, ale co když se zdržíte v práci nebo vám kurýr zavolá, že může přijet už dřív? Takové řešení už ostatně používám na svém domě.
Pelhřimov má dlouhodobě štěstí na vedení města. My začínali v 90. letech v Humpolci v pronajatých prostorách. Chtěli jsme koupit pozemky pro výrobní závod, Humpolec nám nebyl schopen nic nabídnout. Ale starosta Pelhřimova přišel, dal nám na výběr hned z několika pozemků a jeden splňoval to, co jsme hledali. Díky tomu jsme tam dodnes, a to přesto, že je tam v té velké konkurenci firem opravdu těžké sehnat zaměstnance. Na druhou stranu, pozitivem zase je, že Pelhřimov je město s největším počtem děrovacích nebo dělicích lisů od jedné významné německé značky. A zatímco jinde na servis čekají třeba tři čtyři dny, tak my jen hodiny.
Nemáme. Několikrát jsme o tom přemýšleli, ale ještě jsme se k tomu s bratrem nedostali. V jednu chvíli to budeme muset řešit, protože oba máme děti, tak pokud se bude pokračovat v rodinném podnikání, tak se pravidla budou muset nastavit. Mám štěstí, že jsme s bratrem žádné rozpory zásadního charakteru neměli.
Já se soustředím na řízení Conteg Group jako celku, bratr má na starosti primárně obchod z pozice obchodního ředitele. Spolupráce se dlouhodobě osvědčuje, za ty roky jsme perfektně sehraní.
Ano, přesně tak. Já jsem s tátou začínal od začátku, bratr se přidal později, když se vrátil z univerzity ve Spojených státech. Ale táta už u denního řízení firmy není 15 let, tedy většinu dosavadního života skupiny Conteg.
S bratrovou rodinou jezdíme společně na dovolené. Snažíme se během ní se na práci nesoustředit, ale někdy musíte řešit nějaké neodkladné věci, takže třeba jedno nebo dvě odpoledne jsme prací strávili. Ale zbytek těch dní jsme se opravdu bavili o jiných věcech, takže to dovedeme oddělit. Ale mimo dovolenou u nás práce zůstává klíčovým tématem. Naopak s tátou se o práci nyní bavíme minimálně.
Milan Mikulka
článek vyšel na www.hn.cz
Sdílet na sociálních sítích
Malfini, a.s.
Martin Hausenblas se narodil a celé dětství prožil v Děčíně, svůj dospělý život ale zasvětil Ústí nad Labem. V tomto městě totiž vystudoval a nyní zde žije a podniká. V roce 2000 založil spolu se svým společníkem Pavlem Neumannem společnost ADLER Czech (od r. 2020 MALFINI, a.s.).
TVD – Technická výroba, a.s.
S blížícím se koncem roku mnozí z nás bilancují, co nám rok, chýlící se ke svému závěru, přinesl či vzal.
Rodinný pivovar BERNARD a.s.
Spolumajitel a spoluzakladatel Rodinného pivovaru BERNARD je asi vůbec nejznámější osobností českého pivovarnictví. Jeho obličej ostatně najdete i na etiketách nealkoholického piva Bernard s čistou hlavou. Není to ale kvůli jeho ješitnosti. Ostatně ani s nápadem pojmenovat pivovar po něm nepřišel on. My jsme se ho zeptali na to, jaká byla jeho cesta k podnikání, čím si na ní prošel i jak lehký nebo těžký pro něj byl vstup zahraničního investora.
